Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z únor, 2018

Píchnout či nastřelit, to je oč tu běží

Nejčastější otázka hned po porodu byla:   " Kdy bude druhý? ". Vraždila jsem pohledem, a přesto to některým tazatelům nestačilo a  padla další, v tu chvíli neméně šílená otázka: " Kdy dáte Emilce náušničky ? ". Babičky i prababičky toto téma přímo hypnotizovalo, malé uklidnění pro ně přišlo s nákupem náušnic a s názorem naší dětské doktorky, že není kam spěchat . Malá po jídle ublinkává a to pak vleže teče přímo k ouškům, tak jsme získali čas a hlavně klid od otázek " Co náušnice? ". Blinkací období máme úspěšně za sebou a na několika fotkách jsme si s mužem říkali, že už by jí náušnice slušely. V tu chvíli nastane dilema, nastřelit nebo nechat píchnout ? Na internetu najdete mnoho diskuzí a článků o kladech toho či onoho. Galamatyáš v hlavě zvětší kamarádky maminky s příběhy o ouškách  svých holčiček. Ve výsledku mi to je  úplně jedno,  tak či onak dovolím, aby mému  pokladu někdo způsobil bolest.  První dítě a rozhodnutí s ním spojené, u nás

Bublinková lázeň

Mrazivé počasí, rychlý západ sluníčka, brzy  tma.  V tuto roční dobu večery jak dělané k napuštění vany . Bublinky se houpou na vodě, ke stropu koupelny stoupá pára, zvuk šplouchající vody se jemně line po bytě, značka ideál . I u nás se napouští vana, bublinky poskakují po vodě jen mezi nimi pluje několik druhů hraček, kačenek a kropítek a v centru toho všeho sedí dítě , které plácá do vody rukama jak smyslu zbavené. Zvuk, který se v tu chvíli line bytem, je směs hučení, mručení, výskání, pískání, křičení až řvaní a to vše s velikánskou radostí z pobytu ve vodě . Ano vylíhlo se mi malé kačátko, ze kterého vyrostla velikánská kachna.  Únava večer může být sebe větší, i já si kolikrát říkám, že  se na to koupání vyprdneme. Vše se mění jako mávnutím kouzelného proutku s otočením vodovodního kohoutku, zvuk tekoucí vody vykouzlí úsměv na tváři a dodá malému ďáblovi tolik potřebnou energii na to, aby se ještě naposledy před spánkem vyřádil. Bublinky si užívá ještě víc od doby, co ve

Nepovolené a zakázané hračky, vlastně nehračky

Naše milovaná holčička má několik opravdu oblíbených hraček,  které jsou z různých materiálů, motivují, rozvíjejí a vykouzlí úsměv na její tváři.  Přesto jsou všude po bytě k nalezení samozřejmě i zajímavější věci na hraní a na 99,9% jsou v tu chvíli daleko zábavnější než jakákoliv hračka.  Takže moje malá princezna si roztomile hraje ve svém hracím koutku v kuchyni nebo v ložnici nebo koupelně, podle toho kde jí dělám společnost já a nachází různé druhy alternativních hraček. V tu chvíli dělím nalezené věci na: 1) akceptovatelné pro hru - vařečka, poklička ,hřeben sprchový gel, balení kapesníčků 2) dejme tomu na chvilkovou hru - deodorant, krém na obličej, papírové kapesníčky otevřené - u nich tot iž rázem končí hraní a začíná cupování 3) na hru jedině s dohledem, kdy mi v hlavě šrotuje, co by se jí mohlo stát  - igelitové pytlíky,  prázdné skleničky od příkrmů, kolíčky na prádlo  4) tohle není na hraní, to je fuj - kočičí granule, manželovi ponožky u postele, použit

Zadečkový Medvídek

Nebojím se říct, že nejvíc opečovávaná část dětského tělíčka je zadek. Ničemu na těle se tolikrát denně a ze začátku téměř pořád neupíná tolik pozornost obou rodičů, jako k těm dvěma kmínkům. Otázka výběru plínek je jasná, kdo má děti tak si tímto martyriem prošel, kdo děti nemá, zná minimálně jednoho výrobce plínek , jehož reklama na Vás vyskočí v jakoukoli denní dobu téměř na každé televizní stanici. I my jsme vybírali pro naší holčičku takové, které by jí zaručily to největší pohodlí . Značku stálou oblíbenou nemám, je sice pár favoritů, ale nebráním se vyzkoušet i nevyzkoušené, ať z důvodu ceny nebo doporučení. Před porodem jsem si zahrávala i s myšlenkou používání látkových plen , dokonce jsem byla i na semináři zabývajícím se tímto tématem. Ono totiž látkování není jako dřív, a to co si užívaly naše maminky se čtverci látky, dnešní maminky dost mine. Používání látkových plen dnes, to je nekonečné množství designů, několik systémů, typů, druhů, značek jak českých tak zahra

Putování za Loktushí

To jsem chtěla spojit příjemné s užitečným... Před čtrnácti dny na nás zas došla řada na testování šátků, tentokráte česká značka Loktu She . Šátky se posílají Českou poštu nabízenou službou Do ruky, tzn. do druhého dne od podání na poště. A tak se mi rodil v hlavě plán, splnit svou občanskou povinnost a užívat si půjčený šátek, co nejdéle. Jistě si pamatujete, že před 14 dny probíhaly volby hlavy státu, jelikož bydlíme jinde než volíme, a ano nezařídili jsme si volební průkazy, zvažovala jsem zaslání šátku na jinou adresu než domů. Po detailním naplánování se zdál výsledek naprosto geniální. Manželova maminka je celý den doma a když ne ona, tak tatínek, a tak se nemusím bát, že by se pošťačka nedozvonila. Odesílající podala balíček ve čtvrtek  dost brzo ráno, takže jsem si mnula ruce , že v pátek hodím hlas do urny a doma na mě bude čekat odměna. Jaké překvapení, když v pátek v 16 hod odpoledne stále nic. Nevadí, četla jsem o městech s rozšířenou dobou dodání  právě těchto balík

Když se k plotně postaví muž

Chlapi mají od Pána Boha krom jiného cit na vaření.  Většina jich nevaří podle žádné kuchařky, suroviny ani čas přípravy zásadně neodměřují a pokud dojde na troubu zdlouhavě neřeší nakolik stupňů to tam vrazit. Přes to všechno se jim jídlo téměř vždycky podaří a je výborné. Dvakrát stejně ho neuvaří, tu tam dají to, tu ono. Co se ale stane  když se chlap rozhodne udržet standard, formu, prostě chce pokaždé uvařit stejně skvělé jídlo?  Může se stát kuchařem v restauraci a nebo se rozhodne vařit jídlo pro děti . Právě s tím druhým typem muže jsem měla tu čest se poznat a Emilka mohla okusit jeho kulinářské umění. Seznamte se s Daddy's Food !!! ( vstup na Daddyho stránky ). Nadšení a radost z vaření, přešla k touze budovat něco, co bude vidět, kde člověk ucítí hned, jestli to dělá dobře . Není nad  upřímnost  dětí. Když mu, ty kterým vařil, řekli, že jim jídlo moc chutná, začal vařit ve větším, aby i ostatní mohli ochutnat. Z čerstvých surovin od farmářů, podle tradiční rec

Kdo maže ten jede

Večer nastává čas, který máme obě moc rády. Po čase stráveném v koupelně si ten svůj zabalený uzlíček v osušce vezmu do ložnice a tam den, co den, od té doby co je její svět světem, nastává čas mazání , mazlení a poslední dny i čas Manufaktury . Ať už obydlujeme koupelnu pět, deset nebo dvacet minut, čas po ní je kouzelným rituálem , předzvěstí cesty do říše snů, poslední chvilky dneška před nepoznaným zítřkem. Mazání několikadenního miminka je trochu jiné než mazání několikaměsíčního miminka, nicméně největším přáním , je aby ta jemná pokožka zůstala taková  napořád. Naštěstí se nám zatím vyhýbají exémy a různé kožní neplechy, ale i tak je třeba o ten nejcennější poklad pečovat speciálními výrobky. Jedním z nich, který jsme mohly vyzkoušet je Jemný výživný krém s ovesným výtažkem a bambuckým máslem (bližší informace o složení zde ). Textura je opravdu jemná, ale přesto pokožku krásně hydratuje, což je zrovna u nás potřeba, jelikož z našeho kohoutku teče opravdu hodně tvrdá vod